Pokud máte pocit, že musíte mít vše pod kontrolou, že závazky je třeba vždy plnit na 100 %, i kdybyste při tom měli vypustit duši, a nebo prostě jen hůře snášíte větší nával povinností, ať už v zaměstnání a/nebo v péči o děti a domácnost, tak věřím, že pro Vás budou slova pana doktora velmi užitečná. Tématem, o kterém jsme si spolu povídali byl totiž tentokrát syndrom vyhoření.

Jako mnoho z vás, i já dost často funguji na principu „Když nemůžeš, tak přidej“, což ze mě možná činí velmi výkoného člověka, ale čas od času mi tzv. dojdou baterky a já pak hledám cestu, jak je znovu nabít, jelikož mě mé tělo i hlava přestávají poslouchat. Rozhovor s panem doktorem Vojáčkem přišel pár dní poté, co jsem se, blížíc se v autě ke křižovatce, snažila intenzivně přepnout semafor z červené na zelenou dálkovým ovladačem ke garáži, naštvaná, že „to opět nefunguje!!!“ Až udivený pohled mé dcery a řidičů stojících ve vedlejším pruhu mě upozornil, že něco není tak docela v pořádku 😊.

MUDr. Jan Vojáček, CFMP

Klasicky studovaný lékař, ale na klasické dráze dlouho nevydržel. Přestal mu dávat smysl povrchní pohled na nemoc pouze z nějaké škatulky, či dogmatu. Postupně v něm rostla vášeň pro hledání a zkoumání skutečných příčin vzniku onemocnění a také zájem o člověka v celé jeho komplexnosti, hloubce a individualitě. Díky tomu našel v Americe obor, který jeho vášeň naplnil, je jím tzv. funkční medicína (functional medicine) a stal se jejím praktikem. S každým klientem se vydává na cestu za poznáním příčin vzniku jeho potíží a jejich nápravě. Aplikuje do praxe nejnovější vědecké poznatky a zjištění o fungování lidského organismu. Je průvodcem lidem zpátky ke zdraví a rovnováze.


Pane doktore, s pojmem syndrom vyhoření se někdy setkal téměř každý z nás, a to v různých souvislostech. Pokud bychom se zastavili u termínu syndrom, je obvykle definován jako soubor příznaků, které jsou charakteristické pro určitou nemoc. Z toho tedy plyne, že i syndrom vyhoření je onemocnění. Je to onemocnění fyzické nebo spíše psychické?

Obojí. Ale s velice dominantní stránkou fyzického vyčerpání. Každý den si v buněčných palivových článcích, tzv. mitochondriích, tvoříme určité množství energie. Pokud množství vytvořené energie neodpovídá spotřebě a spotřeba převáží, dostáváme se do chronického deficitu, dluhu. Postupně se vyčerpají funkční rezervy, vyčerpá se hormonální systém jako reakce na chronický stres. Většinou se naruší funkce štítné žlázy, která je velice důležitý regulátor čeho jiného než energie. Tím se dostáváme na sestupnou spirálu a je otázka času, kdy k vyhoření dojde. A psychické je v důsledku podvědomých programů, které nás nutí k výkonu za hranice možností našeho organismu. Tyto programy v kombinaci s inteligencí jsou nejrizikovějšími faktory syndromu vyhoření. Inteligencí proto, protože čím inteligentnější člověk, tím se namotá do výkonostnějších pozic.

Ze svého okolí znám několik lidí, hlavně žen, které si syndromem vyhoření prošli. Cesta k jejich diagnóze, stejně jako samotná léčba byly dlouhé a porozumění blízkých velmi často mizivé. Je skutečně tak složité syndrom vyhoření diagnostikovat?

Pro spoustu lidí, žen i mužů, je velice těžké si přiznat “selhání” a připustit, že jsou již za hranicí toho, co je jejich organismus schopen ještě ustát. Je to právě z důvodu výše zmíněných programů v podvědomí, které si nedovedou představit, že by selhali. Mezitím začínají trpět určitými potížemi, které jsou pro klasického lékaře velice nespecifické, neuchopitelné a často z vícero specializací. Patří mezi ně únava, poruchy spánku, poruchy nálad, přibývání na váze, hubnutí, častější záněty dýchacích cest, trávicí potíže, u žen poruchy cyklu, u mužů poruchy libida a další. Současná medicína má velice omezené možnosti, jak diagnostikovat tento stav. Ohledně jako příčiny mnoha dalších nemocí, protože jednoduše řečeno, je to více malých změn ve fungování organismu dohromady. Mnoho lidí tak spadne do černé díry hypochondrů a skončí na antidepresivech, protože se to hodí na “stres”, kde příčina je neznáma. Ale příčina existuje vždy a lze ji dohledat na hlubších úrovních změn fyziologických procesů, které ale bohužel častokrát nejsou detekovatelné klasickými testy.

Většina nám známých onemocnění se navenek projevuje poměrně jednoznačně a má objektivní příznaky. Syndrom vyhoření je ale onemocnění, které pacient prožívá spíše subjektivně a okolí často vůbec netuší, co jeho blízký nebo kolega prožívá. Jak se navenek manifestuje nejčastěji a jak můžeme takovému člověku pomoci?

Nejčastěji to začíná únavou po jídle, pak únavou již po ránu,  poruchou soustředěnosti a paměti, podrážděností a jako by člověk měl hlavu v mlze, častokrát již s horším úsudkem. Důležité je hlavně vypozorovat jakoukoliv změnu v projevu a chování. Pomoci je nejlépe tím, že vůbec zaregistrujete, že se u vašeho kolegy může něco takového dít a dáte mu podporu, že v tom není sám a hlavně, že není ostuda vyhledat pomoct a začít to řešit. Čím dříve, tím lépe.

Jak se liší standardní a alternativní léčba syndromu vyhoření? Pacienti, kteří tímto onemocněním prošli se obvykle shodují v tom, že téměř jediné doporučení od lékaře bylo užívat antidepresiva a léky na zlepšení kvality spánku. To je přeci ale pouze symptomatická léčba, která sice z krátkodobého hlediska dotyčnému uleví, ale může to být pouze dočasné řešení. Jak k léčbě přistupujete na klinice Endala.

V prvé řadě je potřeba se dostat z energetického deficitu a tzv. dobít baterky. To je absolutní základ pro další úspěšnou léčbu. Za tímto účelem používáme vysoké dávky adaptogenů, což jsou látky přírodního původu, které mají schopnost povzbudit organismus, snížit negativní důsledky stresu a balancovat hormonální systém. K tomu je potřeba organismus správně vyživit jak pomocí stravy, tak vysokých dávek vitamínů, minerálů a enzymů. Tím se postupně organismus oklepe, dostane z deficitu do přebytku a začne znovu budovat funkční rezervy. K tomu dolaďujeme další potřebné procesy, jako je často optimalizace fungování štítné žlázy, učíme relaxovat a vypnout hlavu. Nástrojů máme mnohem více, tohle jsou ty základní.

Jak dlouho taková léčba obvykle trvá?

Pokud je již organismus ve výrazném deficitu a vyčerpání, tak minimálně měsíc až půl roku. Je to zcela individuální, proto je velice důležité začít co nejdříve a nenechat to dojít do hlubokého vyčerpání.

Každý asi ví, jak jednoduché je přehoupnout se ze stavu „zvládáme v pohodě“ do stavu „zvládáme s obtížemi“ a z něj dosti rychle do stavu nebo možná jen pocitu, že nezvládáme vůbec nic. Kdy je ten správný čas se zastavit a říct si STOP? Jakých signálů bychom si měli určitě všímat, abychom tzv. nevyhořeli? Existuje cosi jako „bod zlomu“, ze kterého už je těžší vrátit se do stavu rovnováhy?

Sledujte varovné signály, které jsem uvedl již výše. Hlavně únavu již po ránu, poruchy spánku, poruchy libida, změny menstruačního cyklu, podrážděnost, poruchy soustředěnosti, jakoby mlhavé myšlení, padání vlasů. To jsou ty hlavní a důležité. Hloubka těchto poruch naznačuje blížící se bod zlomu, za kterým už také nemusíte vstát z postele.

Naše tělo je mimořádně chytré a tak si vyvinulo tzv. ego-obranné mechanismy jako je například popření, racionalizace, potlačení, agrese, apod. Nemohou být tyto mechanismy v případě syndromu vyhoření dobrým sluhou, ale i zlým pánem? Svému tělu pod vlivem obranných mechanismů přeci nenasloucháme, potíže popíráme, bagatelizujeme a nechceme je „vidět“, ale jednoho dne je už pozdě.

Tyto mechanismy jsou hlavním důvodem, proč už je často 5 min po 12té a ne za 5 min 12.

Existuje cílová skupina lidí, kteří trpí syndromem vyhoření častěji než jiní lidé? Platí ono známé pravidlo, že „nejdříve shoří ten, kdo hoří nejvíce“? Mám pocit, že syndromu vyhoření se totiž nevyhnou ani ti, které jejich práce opravdu baví a naplňuje. Někdy „vyhoří“ lidé v pomáhajících profesích, někdy lidé v náročných manažerských profesích, ale v mnoha případech jsou to řadoví zaměstnanci nebo maminky na mateřské dovolené. Co je tedy jakýmsi společným jmenovatelem pro vznik tohoto onemocnění a liší se nějak příčiny vzniku u mužů a u žen?

Hlavním faktorem je citlivost autonomního nervového systému na stres. Čím citlivější člověk, tím větší riziko. Proč? Protože takový člověk se v dnešní uspěchané době vysokému tempu a tedy i stresu nevyhne. A takovým člověkem může být ředitel zeměkoule, ale také člověk za přepážkou, či maminka na mateřské. Díky této vysoké citlivosti dojde k velkému výdeji energie. Dříve nebo později se k energetickému deficitu propracuje, obzvláště, když dnes většina lidí absolutně neví, jak optimalizovat tvorbu energie. Neví jak se správně stravovat, dodržovat pitný režim, hýbat se, správně dýchat, jak je důležité mít kvalitní spánek. Jídlo kupříkladu může tvořit dostatečné množství energie, nebo energii v konečném důsledku naopak brát. Z mé zkušenosti mohu říci, že citlivými mohou být ženy, ale stejně tak i muži. Mohlo by se zdát, že muži vydrží více než ženy, ale opakovaně jsem se nestačil divit, co mnohé ženy vše vydržely, než zkolabovaly. A častokrát bylo pro ženy těžší si přiznat, že jsou na hranici svých sil.

V péči o naše zdraví je samozřejmě nejdůležitější prevence, existuje cosi jako preventivní „desatero“ pro syndrom vyhoření?

Prevence je naprosto klíčová a než se dostane organismus do deficitu, úplně by stačilo pokud byste dodržovali těchto 7:

  1. Optimální spánek: nejlépe chodit spát mezi 10–11 hod.
  2. Pitný režim: 2–3 l čisté neperlivé vody (je to individuální, dle váhy a ročního období a fyzické aktivity)
  3. Jíst skutečné potraviny a vyvarovat se průmyslově zpracovaným potravinám a polotovarům.
  4. Občas za den vstát a protáhnout se.
  5. 2–3× do týdne pohybová aktivita: chůze, plavání, tanec a další.
  6. 10 min za den relaxační cvičení: dechové cvičení, poslouchání hudby, malba, zpěv
  7. Mít se rád a nevěnovat všechnu pozornost zaměstnání a rodině, ale také sobě.

Děkuji Vám za inspirativní rozhovor,

Jaroslava Škopková
Head of Talent Management & HR Marketing
Human Garden, s.r.o.