Novinky z oblasti pracovního práva

V Poslanecké sněmovně novela zákoníku práce, dle které by měla být zrušena 3denní karenční doba (zjednodušeně nazývaná jako karence).

V současné době pobírá zaměstnanec od 4. do 14. dne dočasné pracovní neschopnosti náhradu mzdy od zaměstnavatele, od 15. dne pak nemocenskou od státu. První tři dny dočasné pracovní neschopnosti (=karenční doba, karence) nedostává žádnou finanční kompenzaci, tedy ani náhradu mzdy od zaměstnavatele, ani nemocenskou od státu. To by se dle navrhované novely mělo změnit a 3denní karence by měla být zrušena. Zaměstnanec by tak dostával určitou finanční náhradu již od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti (výše zatím není určena, ale hovoří se o dávce o něco nižší než v dalších dnech dočasné pracovní neschopnost).

Důvodem pro zrušení 3denní karence je zejména snaha zlepšit finanční situaci nízkopříjmových skupin zaměstnanců, u kterých mohou představovat ony první tři dny dočasné pracovní neschopnosti bez jakékoli finanční kompenzace poměrně citelný zásah do rodinného rozpočtu. Důsledkem současné nulové finanční kompenzace v prvních třech dnech dočasné pracovní neschopnosti je i fakt, že si mnoho zaměstnanců namísto návštěvy lékaře a pracovní neschopnosti raději vybírá dovolenou. To je ale v nesouladu se základním účelem dovolené - tedy právem zaměstnance dlouhodoběji si odpočinout od pracovní činnosti a zregenerovat se před dalším výkonem práce. I v tomto ohledu si tak navrhovatelé od novely zákona slibují změnu.

Evropský soud pro lidská práva přinesl v polovině února přelomový rozsudek týkající se monitoringu zaměstnanců.

Skutková situace výše uvedeného rozsudku byla takováto: Rumunská firma sledovala před necelými devíti lety komunikaci svého zaměstnance na Yahoo! messengeru. Na základě pokynů zaměstnavatele zaměstnanec prostřednictvím tohoto komunikačního kanálu komunikoval s klienty, vedle klientů si však v pracovní době vyřizoval prostřednictvím tohoto zařízení i soukromé záležitosti, což vnitřní předpisy zaměstnavatele striktně zakazovaly. Dostal proto výpověď, proti které se bránil soudní cestou. Rumunské soudy podpořily zaměstnavatele - monitorováním zaměstnanců totiž podle nich zaměstnavatel kontroluje, zda plní pracovní úkoly. Soud také doplnil, že monitorování práce s počítačem je odůvodnitelné „z důvodů rizika možného poškození IT systémů firmy a zneužití obchodního tajemství". Evropský soud názor rumunské justice nyní potvrdil.

 

Doteď nebylo jasné, do jaké míry mohou zaměstnavatelé monitorovat on-line aktivity lidí - přípustné sice bylo zjišťovat, na jaké webové stránky chodí nebo jestli chatují či navštěvují Facebook; k analýze obsahu komunikace se ale dosud soudy stavěly, a to i ty v České republice, zamítavě. Výše uvedený rozsudek Evropského soudu pro lidská práva je tak možno opravdu chápat za průlomový.

K výše uvedenému je však třeba doplnit jednu věc - zaměstnavatelé by nikdy neměli kontrolovat obsah internetové komunikace podřízených svévolně a bez důvodu. S ohledem na ochranu osobních údajů a práv zaměstnance je nutné dát jakékoliv kontrole jasná pravidla. Ta by měla být uvedena zejména v rámci vnitřních předpisů zaměstnavatele.

Jana Randová